Návštěvní den

Je ráno 3. března, ještě mladého roku 2024, a při pohledu z okna mě napadají různé myšlenky, jen ne ty na létání. Ocelově šedý stratus si nechá hladit spodní základnu zelenými vrcholky statných smrků, které pozoruji z okna ložnice. Jejich špičky se za doprovodu dobře slyšitelného šumění ohýbají, jak se snaží vzdorovat čerstvému větru.

Myšlenky na létání zaháním jako dotěrnou mouchu a ordinuji si činnost vskutku záslužnou a to přípravu zahrady na jaro. Dopoledne uteklo, vyvýšený záhon je na svém místě a pohled jižním směrem ve mně vyvolává jiskřičku naděje. O hodinu později sedím v autě a mířím do Žďáru.

Po obědě už bylo bez pochyb, že to dnes půjde. Nízká oblačnost se rozpustila a jen vítr držel slovo. Jeho síla trochu polevila, ale i tak cvičil s větrným rukávem umístěným na střeše hangáru tak, že se nikomu moc do letadla nechtělo. Letiště Nová Včelnice má jednosměrnou dráhu kvůli vzrostlému lesu na severním okraji. Směr 18 (to je přesně na jih) je určený pro vzlet a směr 36 (čistý sever) je vyhrazený pro přistání. Když fouká od jihu, zrovna jako dnes, tak je to fajn pro vzlet, ale pro přistání už méně. Vítr tlačí letounek do zad a ten letí vůči zemi rychleji, což není zrovna ideální.

První hodinku trávíme, jak nastolená tradice přikazuje, uvolněným klábosením a popíjením kávy, připravené Tomášem. Je tak dobrým baristou, že mu to asi už zůstane, ale to ještě netuší.

První vlaštovkou, která nás vytrhla z módu kavárenských povalečů, byl hlasitě vrčící SkyArrow přibližující se od jihovýchodu. Zvuk změnil svou intenzitu a letounek začal pomalu klesat k letišti. Po chvilce byl srovnaný do osy dráhy a ukázkově prosvištěl několik desítek metrů na našimi hlavami.

Přehoupl se přes les a širokou zatáčkou stoupal, až nám zmizel z dohledu. Káva byla vypita, důležitá témata probrána, letounek fuč, tak nastal čas zkusit otevřít dveře hangáru a vyvětrat. Než jsme stačili vytáhnout první letadlo, ohlásil se na rádiu Peťa Dolejš a chvíli na to dosedl se svou Sierrou na jižní část plochy. Mimochodem, Petr je zkušený vzdušný cestovatel s neskutečným náletem. Je to člověk rodu tvořivého a na youtube můžete narazit na skvělá videa z jeho letů. Stojí to za shlédnutí.

Po přivítání Petra jsem se zaměřil na předletovou prohlídku Echa, se kterým jsem měl v plánu krátký let po okolí. Jak mám ve zvyku, a asi bych to mohl už změnit, zaletěl jsem si do prostoru Javořice, zakroužil nad Strmilovem – rodištěm mé milované ženy – přelétl mezi Žirovnicí a Počátkami, abych u Kamenice nad Lipou zatočil na jih a zařadil se do levého okruhu dráhy 36. Takové krátké lety mám moc rád. Vibrující myšlenky se zklidní a můj mozek si neskutečně odpočine.

Nestačil jsem vysednout z Echa a k letišti se blížil další pilot. Z malé tečky se stal Zenair CH 601 a v něm seděl Jirka Kubele. Chvíli na to, se na rádiu ohlásil Míla Chlan s dalším Zenairem. Míla je otcem projektu LANDEE. Je to webová aplikace usnadňující pilotům zaplatit přistávací poplatky na letištích a SLZ plochách.

Dalším návštěvníkem bylo „vojensky“ zbarvené Alto NG z Osičin (LKOSIC), na které čekal dárek v podobě skvěle padnoucího překrytu kabiny od Andy AVIATION. Alto působí navzdory kategorie, do které spadá, robustně a dílenské zpracování je perfektní. Firma Directfly letounek kontinuálně vylepšuje a poslední designové úpravy, asi nejviditelnější je nový motorový kryt, letadélku prospěly. Více informací o Altu NG si můžete přečíst na stránkách výrobce.

Některé dny umí prostě překvapit a dnešek je toho důkazem. Dnes na letišti létalo vše, co mělo křídla. Standa provětral svého vytuněného Zefírka, Jana a Tom provětrali Sierru a Áda si poskočil s Echem. V podvečer jsem se, s pocitem feťáka na tripu, vracel domů s plnou paměťovou kartou foťáku a vybitou baterií – tedy tou ve fotoaparátu:)